Rio de Janeiro božské

Bůh šest dní tvořil Zemi. Ten sedmý strávil v Riu. Místo k odpočinku si vybral hodné sebe sama, přímo božské. Před miliony let.
Rio urazilo od té doby dlouhou cestu, avšak pouze k horšímu. Téměř sedmimilionová metropole kolabuje v mnohahodinových dopravních zácpách, kriminalita je na neustálém vzestupu, jen počet vražd vzrostl od loňska o 26%. Prostředí je zamořeno odpadky, splašky tečou přímo do lagun a fávely, slumy na okraji města, v nichž žije až čtvrtina obyvatel, jsou ovládány drogovými gangy a polovojenskými milicemi.
Dlouhou dobu lidé intenzivně pracovali na zničení všeho, co bylo s obrovskou láskou stvořeno. A naštěstí se to nezdařilo. I přes veškerou neúctu k tomuto malebnému místu zůstala zachována alespoň část jeho někdejšího půvabu. A když se na Rio zadíváte delší dobu, zjistíte, že ty vysoké bílé domy vlastně mezi zelené kopce celkem zapadají. Tvoří s nimi zvláštní symbiózu a vytvářejí nezaměnitelný kontrast.

Rio de Janeiro - Pao de Acúcar (9).jpg

Nejkrásnější je město při pohledu z výšky. Možností, jak jej takto spatřit, je mnoho. Já se rozhodl pro dvě nejznámější, které nemine žádný návštěvník, a jednu skoro zapomenutou, známou pouze místním.
Pao de Acúcar neboli Cukerná homole je pravou dominantou zálivu. Strmé skalní stěny se zakulacují a tvoří krásné kopečky, které spojuje lanovka. Přímo nad hlavou nám startují letadla z vnitrostátního letiště Santos Dumont, nedaleko se nachází centrum i přístav, jeden ze sedmi přírodních divů světa, a celou scenérii uzavírá brazilské pohoří čnící v mlžné dáli. Obzvláště při západu slunce je toto místo kouzelné. Díky své snadné dosažitelnosti je ale také dosti kolonizováno turisty a z romantického večera se tak může stát boj o místa na zpáteční cestě lanovkou. Krajina se rychle halí do nízké oblačnosti a značně omezuje výhled. Rio se mi schovává. Nevadí, ještě mám dvě možnosti k jeho spatření.

Rio de Janeiro - Pao de Acúcar (4).jpg

Jako druhý výhledový bod volím neznámou stezku v NP Tijuca vedoucí na vrcholek Pedra da Gávea. Jde o vůbec nejvyšší bod v širokém okolí, který nabízí sic trošku vzdálený, stále ale kouzelný pohled na kopce a oceán. Prodírám se deštným pralesem, šplhám po příkrých skalách, které jsou velmi vlhké, kluzné a tím i nebezpečné. Chytám se kořenů, kloužu rudým bahnem. Vlhkost by se dala krájet a celá trasa, jako všechny jí podobné, je tak v místních podmínkách nesmírně náročná. Dvouhodinová cesta končí výstupem po příkré skalní stěně. Vzdávám se. Nejen že nemám vybavení, k cestě na stěnu čnící nad mnoha set metrovou propastí rozhodně potřebné, dorazila také hustá oblačnost, skrz niž nejde vidět na více než pět metrů. Lidé kolem mě se ztrácejí zahaleni mlhou, skála klouže stále víc, dává se do deště a sen o výhledu na božské město se rozplývá. Odtud Rio nespatřím. Klopýtám zpátky, opět se vezu bahnem a utěšuji se poslední příležitostí ke shlédnutí celé metropole – sochou Krista Spasitele.

Rio de Janeiro - Trilha da Pedra da Gávea (5).jpg

Je krásné ráno, krátce po rozbřesku. Původní plán zahrnující výstup na Corcovado, kde ční zmíněný sedmý novodobý div světa, měním za velmi drahou, avšak rychlou cestu zubačkou. Ani to mě nespasí. Opět jsem stanul před Kristem v absolutní mlze. Ani jeho samotného jsem, až na několikasekundovou výjimku, nespatřil. Rio mi zůstalo opět zahaleno a dalo tak jasně najevo, že chce, abych se sem ještě jednou vrátil. A konečně jej spatřil.
Cestou zpátky testuji zmíněnou cestu Trilha da Corcovado, která se velmi podobá včerejšímu boji o přežití. Srázy, skály, bahno a deštný prales mě provázejí po celou cestu z hory. Nakonec vycházím v Parque Lage sousedícím s Jardim Botanico zapsaném na seznamu UNESCO. Je jednou z mála památek, které Rio nabízí. Obecně vzato lze říci, že výhledy jsou nejlepším zážitkem. I když je možná nespatříte.

Rio de Janeiro -  Corcovado (2)

Ve zbytku času se můžete svézt legendární žlutou tramvají přes viadukt na vrcholek Santa Teresa, odkud dojdete na nejbarevnější schody světa – Escadaria Selaron. Obloženy jsou tisícovkami kachliček z nejrůznějších koutů planety.
Udělejte si také výlet do centra, které před olympiádou chytá druhý dech. Budována zde je první pravidelná tramvajová linka ve městě, která uzavřela jednu celou ulici a učinila z ní pěší třídu plnou zeleně. Dobře si však rozmyslete, co si vezmete s sebou. Jak správně podotýká místní ambasáda, turisté jsou přepadáni i za bílého dne ozbrojenými skupinami nejen v okrajových částech města. Vyskytly se případy, kdy byli lidé při pronásledování lupičů zastřeleni.

Rio de Janeiro -  Copacabana (4).jpg

Poslední den se brouzdám ve vlnách Atlantiku, který se tříští o břehy Brazílie a na mnoha místech poskytuje jedinečnou příležitost surfařům. Všechny slavné pláže Copacabana, Ipanema nebo Leblon nabízejí zářivě bílý písek a průzračný oceán. Skryt zůstává fakt, že rozbory vody i písku zde prokázaly výskyt nejen mnoha toxických látek, ale také super rezistentních bakterií, které se vyvinuly v důsledku přímého vypouštění odpadu z nemocnic. Na infekce způsobené těmito mikroby umírá více než polovina pacientů. A takové je celé Rio. Nádherné s mnoha skrytými vadami. Nebezpečné a znečištěné, dopravně nedostupné, přesto při pohledu shora nádherné a nezaměnitelné. A umíněné. Vždyť které jiné místo vám hned třikrát za sebou řekne: “Musíš se vrátit.“

Rio de Janeiro -  Ipanema (7).jpg

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s