Road Trip Kanadou I.

Poté, co jsme málem nestihli letadlo z Vídně, snídáme na nejlepším letišti Evropy, amsterdamském Schipholu. Velmi se mi líbí, jak zakombinovali zeleň, ať už umělou, nebo skutečnou, do prostor letiště, vytvořili oázy klidu i rozsáhlé terasy na střechách. Zkrátka letiště, na které se dobře létá (a na kterém vždy potkáte v duty free shopu nějakou tu slevu na belgické pralinky).
14494825_10154004094305773_7556036318352233511_n
Čekal nás poměrně krátký transatlantický let na západní stranu amerického kontinentu. Devět hodin do Vancouveru. KLM se o nás opět skvěle postaralo, na letišti jsme se vyhnuli screeningu a propašovali tak do Kanady tolik potřebné zásoby jídla. O to více nám radost zkazila autopůjčovna, která proti předpokládanému příplatku za řidiče do 25 let 19 CAD na den naúčtovala podobnou částku také za výjezd z Britské Columbie do Alberty. Vyšplhali jsme se tak na více než dvacet tisíc za 15ti denní pronájem!
Doma je již dávno po půlnoci, my máme tři odpoledne a snažíme se neusnout za volantem. Jedeme do Whistleru a aby toho nebylo málo, musíme cestou nakoupit a čeká nás také pár zastávek.
Stawamus Chief Provincial Park (8).jpg
Začínáme kratičkou u Shanon Falls a pro dokonání naší únavy vybíháme za západu slunce šest set výškových metrů na úchvatnou vyhlídku ve Stawamus Chief Provincial Park. Ještě netušíme, že je to na dlouhou dobu naposledy, co vidíme čistou oblohu a máme pevný plán.
Stawamus Chief Provincial Park (10).jpg

Whistler se ukázal být velmi malým městečkem. V porovnání s podobně slavnými středisky, jako Chamonix, působí až klaustrofobně. Po vleklých problémech a obědu v Mekce fast foodu Mc’Donalds jsme nakoupili vše potřebné, vyjma stanu, a vydali se prozkoumat okolí. Lesní cestou se dá dojet k Callaghan Lake a vidět také vodopády Alexander Falls poblíž někdejšího olympijského centra.
Callaghan lake (2).jpg
Na tomto místě je třeba zmínit zajímavý tip jedné české lékařky. Do USA a Kanady je zbytečné vozit campingové věci jako stan, vařič apod. Vše se dá koupit na místě…a po použití vrátit. Baggage allowance vám stejně nedovolí vzít si toho s sebou příliš, proto uvítáte, podobně jako my, existenci Walmartu. Americká verze nízkorozpočtového nakupování zaručuje vrácení většiny produktů do 90ti dní od data nákupu. Stačí ponechat cenovky a nezapomenout pečlivě uschovat účtenku. Na důvod se neptají. Princip je tedy jednoduchý – koupit, naplno využít a vrátit. To vše zdarma.
Cestou k Joffre Lakes nám začíná pršet. Odbočujeme v Pembertonu ke Keyhole Hot Springs s vidinou koupání v horkých tůních na břehu řeky. Naše auto dostává zabrat na padesát kilometrů dlouhé šotolině s bahnem. Krátce před cílem nás zastavuje slečna s papírem, že oblast je pro výskyt hladových grizzlyů uzavřena. Drkotali jsme se sem zbytečně. Medvědům jsme se však nevyhnuli, na zpáteční cestě nám před autem přeběhl medvěd černý.
Keyhole Hot Springs (2).jpg
Večer se z nebe snáší proudy deště a naše vyhlídky pro zítřejší výlet jsou nevalné.

Program třetího dne jsme nuceni radikálně změnit. Joffre Lakes odkládáme na neurčito a za hustého deště jedeme celodenní přejezd přes Glacier National Park, kde vynecháváme plánovanou zastávku, na kraj parku Kootney do Radium Hot Springs. Cesta nám trvá celý den. Inu Kanada je veliká a vzdálenosti obrovské. Malou útěchou tak mohou být ceny benzínu, které sahají jen něco málo přes dvacet korun za litr.
Radium Hot Springs stíháme na konci otevírací doby a po celodenním sezení jsme rádi za možnost okoupat se ve vodě z pramenů o teplotě 39°C bez zástupu Japonců, kteří jsou již dávno v lodgi.
lilooet-1
Pozdní dojezd do národního parku má ještě jednu nespornou výhodu. Celoroční Park Pass, nutný pro pobyt v národních parcích, stojí 50 CAD na osobu. Platit za nás dva tisíce nám však připadalo jako zbytečný luxus, a tak jsme se rozhodli se poplatkům vyhýbat a platit jen bude-li to nutné. Tato nutnost je právě v budkách při vjezdu do parků, ty jsou však večer a v noci zavřené. Oficiálně se používají poplatky na údržbu a stavbu odpočívadel, kempů atp. Ve skutečnosti zde žádná infrastruktura takřka neexistuje. Narazili jsme jen na hrstku opravdu těch největších kempů, které v sobě skrývaly dvě sprchy pro stovku lidí. Na odpočívadlech je zpravidla jedna latrína, tekoucí voda žádná. Zvláštní paradox, zvláště ve chvíli, kdy většina těchto zařízení stojí u řeky nebo jezera. Jako vždy tak s láskou vzpomínáme na evropská parkoviště.
Jako poslední informaci snad dodám, že je-li vám ženantní neplatit Park Fee a přesto byste rádi ušetřili, naplánujte si cestu na rok 2017. Tento je od placení poplatků osvobozen.
Na cestě (9).JPG

Následujícího rána se alespoň na chvíli vyčasilo, a tak jsme rychle vyrazili přes Sinclair Pass hlouběji do parku Kootney až k začátku trailu na Floe Lake a Mount Numa. Cestou se otevíraly, díky mizející oblačnosti, nádherné výhledy do rozlehlých údolí, ve kterých začínal pravý kanadský podzim. Stromy zlátly, listy javorů nabíraly barvy rubínů. To vše o několik dní později zapadlo sněhem a celý pohled tak dostal ještě úžasnější rozměr, na který nelze zapomenout.
Floe Lake (4).jpg
Cestujete-li kanadskou divočinou pěšky, pak se nevyhnete již zmíněným medvědům. Obecná doporučení jsou: křičte, tleskejte, noste na batohu připnuté rolničky, zkrátka dělejte hluk. Pokud na medvěda narazíte, neutíkejte. Mluvte na něj, aby si uvědomil, že nejste kořist a pokud zaútočí, máte dvě možnosti. Jestliže máte medvědí sprej, tolik doporučovaný při cestách pustinou, použijte jeho silnou pepřovou dávku. Jste-li však odkázáni sami na sebe, dělejte mrtvé. Medvěda po čase přestane bavit hrát si s vámi a odejde. Tak se ovšem stane pouze v případě, že jde o útok obranný. Je-li medvěd na lovu, bude do vás kousat dál. Pak vstaňte a braňte se. Nemá smysl utíkat, je rychlejší než vy, a to jak běžec, tak plavec. A na strom lezte pouze ve chvíli, kdy budete chtít zjistit, o jaký druh medvěda že se to vlastně jedná. Je-li to medvěd černý, vyleze za vámi. Pokud strom porazí, byl to medvěd hnědý, tedy grizzly.
Nás naštěstí medvěd nepotkal, stihl nás však další hustý déšť a zkazil nám závěrečnou část výstupu k Floe Lake, které jsme tak nikdy nespatřili.
Floe Lake (23).jpg
Chuť jsme si spravili aspoň krátkou procházkou kolem Marble Canyonu, hlubokého zářezu ve skále, který vyhloubila voda.

S východem slunce nám zřetelně stouply naděje na krásný den. V plánu byl výstup na jednu z okolních hor u Vormillion Passu, odkud bude zajisté nekonečný rozhled do krajiny, na což jsme se řádně těšili. O radost nás připravilo hodinové bloudění kolem několika stezek z různých parkovišť, kdy ani jedna z nich nevedla k našemu cíli, pokud zrovna nekončila po pár metrech uprostřed lesa.
Vormilion Pass (13).JPG
Lake Louise - Banff (8).JPG
Zachránil nás starší kanadský pár, který vybalil nesčetné množství map a začal nám ukazovat nejrůznější místa, odkud jsou krásné rozhledy, abychom využili tento sluncem prohřátý den. Zavedli nás tak do bodu, kam jsme měli dle plánu dorazit až o několik dní později – Lake Louise. Místo zaplněné Japonci, kteří skáčou z autobusů s připravenými fotoaparáty a okamžitě fotí vše, co se naskytne. Pravdou je, že jak Lake Luise, tak i sousední Morraine Lake, jsou nádherné, turistický přetlak z nich však činí až nepříjemné místo.
Lake Louise (3).jpg
Rychle si tak s sebou balíme dva pytlíky Adventure Menu, nejskvělejšího vynálezu pro cestovatele, a míříme za medvědy. Pískáme, tleskáme, zpíváme si…a nejsme zdaleka sami. Pokaždé potkáte někoho v protějším směru, kdo dělá podobné šílenosti.
Banff NP - Fairview Mountain (4).jpg
Škrábeme se do výšky 2700 m.n.m., tedy přibližně o 1000 metrů výš, než jsme vyšli na vrcholek Fairview Mountain. Když i já konečně dorazím na vrchol, dvojice Korejců, jediné živé bytosti široko daleko, obdivují naše atletické výkony. No, my jsme rádi, že jsme tam došli. A že by byla škoda to vzdát! Otevřel se nám prozatím nejkrásnější výhled, jaký jsme viděli. Rozsáhlé údolí řeky Bow, okolní hory sahající k třem a půl tisícům metrů nad mořem, sníh a kanadský podzim. Čistá krása.
Banff NP - Fairview Mountain (27).jpg
banff-np-fairview-mountain-13
Abychom první den, který nám opravdu vyšel, završili dokonalou pohodou, než opět zalezeme do spacáků v autě, vydáváme se do nedalekých Upper Hot SpringsBanffu, kde je také legendární Banff Hotel.
lake-louise-banff-12

V noci mrzne a sněží, což nás nutí i dnes změnit plán. Původně jsme měli v hostelu spát až o několik dní později, za setrvalého deště ale nemá smysl pokračovat a dáváme si technickou přestávku k vyřízení pošty, vytřídění fotek a telefonátu domů. Díky pobytu v zařízení s kuchyní také poprvé pořádně nakupujeme. A nestačíme se divit. Je jasné, že kanadské ceny jsou úplně v jiných relacích, než ty české, zaráží nás však nepoměr. Mléko stojí stejně, jako u nás, máslo je dražší. Zelenina je sice drahá, ale má úroveň! Takovou v Česku nenaleznete v žádném obchodě, ani na trhu. Pečivo je kamenem úrazu celé Ameriky. Nejenže je velmi drahé (za housku dáte asi 10 Kč, za toastový bílý chléb 70 Kč, celozrnný i stokorunu), výběr je mizivý a většinou je nepoživatelné. Položkami, které jsme řešili celou cestu, se však staly dvě jiné komodity – sýr a maso. Sýry jsou až nepochopitelně drahé. Za malé balení plátkového sýru typu eidam budete muset obětovat i dvě stovky. Naproti tomu maso té nejvyšší kvality, vysoké hovězí steaky, stojí polovinu. Nestěžujeme si. Že budeme jíst v Kanadě výhradně bifteky jsme nečekali, této myšlence se ale nebráníme.
V noci nás ještě čeká menší příhoda s močícím spolubydlícím na hostelovém pokoji, u něhož zasahovala i policie a my můžeme vyrazit do dalšího dne.
lake-louise-banff-9

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s