Islandské dobroty

Ať už na Islandu ochutnáte cokoliv, věřte, že chuť to bude zcela atypická. I když se to zdá sebešílenější, Islanďané nejvíce milují příchuť amoniaku v kombinaci se sladkým. Důkazem toho může být nepřeberné množství sladkostí s příchutí lékořice. Koupíte zde obrovská balení lékořicových pendreků, stejně jako bonbóny a limonády. Lakkrís, jak se lékořice v islandštině nazývá, má však také mnoho, pro nás opět atypických, podob. Naleznete ji jako želé, tvrdé bonbony, dlouhé pendreky, zalitou v čokoládě, ale také obalenou v krustě soli. Velké oblibě se na Islandu těší také zmrzlina, která je, po vzoru Ameriky, konzumována v obrovských množstvích a posypána čokoládovými hoblinami, bonbóny nebo již zmíněnou lékořicí. Velmi žádané jsou také koblihy Kleinur smažené tradičně ve skopovém oleji. Dalším sladkým pečivem je Randalin, koláč s borůvkovou marmeládou.
Poslední sladkou komoditou, která se dnes dováží již také do České republiky, je mléčný výrobek Skyr. Jde o potravinu na pomezí jogurtu, tvarohu a měkkého sýru s typicky nakyslou chutí. Při výrobě je do mléka přidáváno sýřidlo, dojde ke sražení a následnému scezení přes textilii, čímž se jogurt zbaví syrovátky. V zemi původu jej koupíte v mnoha příchutích (např. s borůvkami, malinami a dalšími) stejně jako neslazený. U nás se prodává převážně slazený s jahodami či merunkami.

Vestmeneyer (10).JPG

Pro Island je však typické zcela něco jiného než sladké. Jelikož jde o severský ostrovní stát, dominují místní kuchyni skopové a mořské plody. Ovcím se dobře daří i v takto náročných podmínkách, jaké na Islandu panují, rády spásají veškeré druhy porostu, na rozdíl například od koní kteří jsou vcelku vybíraví. Často můžete spatřit až bizarní scény, kdy stádo ovcí balancuje na příkrém srázu nad vysokými útesy a jediné zaškobrtnutí je dělí od padesáti metrové cesty do zpěněného moře.
A jakéže pochutiny jsou z nich připravovány? Začněme něčím méně nechutným, sušeným masem Hangikjöt. Jde o plátky masa uzené v kouři z břízy (jediného stormu, který lze na Islandu spatřit), nebo ovčího trusu. Tyto jsou posléze sušeny, stejně jako je tomu u tresek Harðfiskur. Ani u jednoho z produktů není maso nijak marinováno či dosolováno, často tak má, zvláště v případě ryby, velmi planou chuť s jemným podtónem rybiny či skopového. Především tresky jsou na Islandu velmi oblíbenou alternativou bramborových chipsů, a to dokonce i u mladé generace.
Během oslav nordického měsíce þorri, tedy na přelomu ledna a února, kdy je zima zvlášť tuhá a obyvatelé se modlili k bohu þorrovi za brzký konec zimy, podává se na tradičním islandském bufetovém stole Þorramatur nesčetné množství produktů z ovcí. Setkáte se zde se Svið, ovčí hlavou konzumovanou včetně očních bulbů, tedy vyjma mozku. Pro dokonání chuti může být naložena v syrovátce. Další “pochutinou“ je Sviðasulta, rosol z ovčí hlavy,který se nápadně podobá české tlačence. Z vnitřností lze vyrobit dva oblíbené pokrmy – játrovou klobásu Lifrarpysla s příměsí mouky a loje a Blóðmör, krvavý pudink, kde se opět mísí mouka s lojem a jehněčí krví. Obě tyto laskominy jsou zašity do ovčí bránice a uvařeny.
Pro dokonání představ o kreativitě Islanďanů, co se ovcí týče, přidávám snad neextrémnější jídlo. Súrsaðir hrútspungar, tedy směs rozmixovaných, stlačených a v syrovátce naložených beraních varlat.

Jak jsem již zmínil, významnou složkou jídelníčku jsou také ryby. Jejich dostupnost je velmi snadná, především v minulých dobách byl v každé rodině alespoň jeden rybář.
O sušených treskách Harðfiskur již byla řeč, dalším oblíbencem jsou sledi, Sild. Naložení slanečci v různých omáčkách jsou velmi oblíbeným vánočním předkrmem.
Jídlo, které proslavilo islandskou kuchyni po celém světě, je však mnohem zajímavější. Hákarl je velmi drahá pochutina připravovaná z masa žraloka velikého žijícího v grónských vodách. Příprava vyžaduje pečlivý postup, jelikož maso bez úpravy vykazuje vysokou koncentraci amoniaku, kyseliny močové a neurotoxinů. Žralok je tedy po ulovení naporcován a na dva měsíce uložen v kádích (dříve byly používány vykopané jámy zatížené kameny). Při kvašení dojde k vyloučení škodlivých látek, načež je po dobu dalších dvou měsíců žralok sušen, až je konečně po téměř půlroční přípravě zabalen a expedován výhradně pro místní trh.

Posledním, možná pro někoho srdcervoucím jídlem, je Lundi, tedy papuchalk. Právě onen roztomilý malý ptáček, tolik podobný tučňákovi s bílou náprsenkou a výrazně oranžovým zobákem, je oblíbený ať už uzený, či grilovaný. V poslední době je však stále těžší jej sehnat, jedno z posledních míst, kde se ještě stále podává, jsou rybářské restaurace na Vestmannských ostrovech.

Mys Dýrholey (12).JPG

A když už si budete schopni v jídelníčku vybrat, čím zapít jeden z dozajista atypických chodů? Padne-li vaše volba na alkoholický nápoj, pak vězte, že se váš účet značně zvýší. Alkohol je totiž, podobně jako ve všech severských státech, pod přísnou kontrolou a náležitou daňovou sazbou. Koupit se dá samostatně pouze ve státem vlastněných obchodech Vínbúdin, nicméně do supermarketů v poslední době proniklo méně alkoholické pivo. Cena je ovšem značná, což neodrazuje místní k obrovské konzumaci, zvláště o víkendech. Nejznámější je Brennivín, místní pálenka připravovaná z brambor s příměsí kmínu. V posledních letech je však vytlačována zahraničními značkami.
Pivo bylo na Islandu zakázáno až do roku 1989. Nahradit se jej pokoušeli nealkoholickým pivem s vodkou, je tedy jasné, že den povolení konzumace tohoto oblíbeného nápoje se dnes slaví jako velký svátek.
Podobně, jako milují alkohol, mají Islanďané zálibu také ve slazených nápojích. V konzumaci těchto nápojů se zdají být jako na závodech a ve spotřebě na obyvatele jsou jedni z prvních v Evropě. Tomu také odpovídá míra obezity místních. Pohle WHO je obézních 25% a nadváhou trpí téměř 60% lidí, což však stále shlíží na českou statistika z hlubin, v prevalenci obezity jsme první v Evropě! Podobně strašných prvenství pak dosahujeme také ve spotřebě soli, zanedbávání pohybové aktivity nebo naopak nízkého příjmu ovoce a zeleniny. Ve všech těchto aspektech se nacházíme vždy v první pětici nejhorších.

Na závěr si dovolím poněkud se zasnít. Mnozí z vás možná právě získali dojem, že Islanďané jsou tím nejhorším národem, u kterého byste chtěli povečeřet. Nicméně i oni dokáží přetvořit tradiční pokrmy ve vcelku chutná jídla. A tak, až za měsíc usednou ke štědrovečerní večeři, nepoloží na stůl ani beraní varlata, ani jedovatého žraloka. Jako předkrm si dají zmíněné nakládané slanečky nebo velmi hustou humří polévku. A poté naservírují hlavní chod, jak jinak, než neskutečně sladký. Uzené maso s karamelizovanými brambory a houbovou omáčkou. A byť po druhém malém brambůrku máte pocit, že v životě nemůžete ten neskutečně sladký nesmysl přesolit nebo přebít houbovou omáčkou, Islanďané budou spokojeni. Jsou na svou kulturu i zemi hrdí a nikdy by se svých tradic nevzdali.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s