Designblok 2017

Generace Y, též zvaná jako mileniálové, se v naší zeměpisné šířce vyznačuje několika základními charakteristikami. Její členové se narodili v rozmezí let 1975 a 2005, postupně dospívají do produktivního věku, vzdělání absolvovali po revoluci, osobní vztahy staví vysoko na žebříček hodnot, čemuž odpovídají také požadavky na flexibilní pracovní dobu a práci z domova. Možností mají nekonečně více, než předešlá generace X a často si z ní neumí vybrat – a poté se dlouhé roky hledají.
Také Designblok spadá do této generace. Zrozen z nápadu dvou designérů v roce 1999 letos slaví plnoletost. A jde to vidět již od prvních stánků. Největší česká přehlídka designu dospěla. Po několika nejistých letech hledání se, tak typického pro mileniály, se zdá, že se konečně našla.

WP_20171026_13_29_10_Pro

Dlouhá léta jsme byli zvyklí brouzdat zapomenutými a často zdevastovanými místy Prahy hledajíc atraktivní přehlídku nově vznikajících designérských studií, projektů a firem. Každý ročník přinášel nové subjekty umístěné v dokonalém prostředí – zapomenutých objektech, o které majitelé nestojí. Jak krásně se doplňovaly instalace s oprýskanými zdmi, studeným, často nevytápěným vzduchem a historií, která šla cítit na každém kroku! Připočteme-li energii mladých umělců, pro které tato prezentace mohla být cestou do světa, Designblok tak, jak jsme jej znali, byl dech beroucím zážitkem.

WP_20171026_12_58_02_Pro

Nicméně jako většina z nás, i Designblok došel, na prahu patnáctého roku, do svého rebelského, takřka až punkového období. Charakteristikou byla uniformita. Výstava byla přesunuta z prestižních míst jako domu v Mikulandské, Kafkova domu, Grandhotelu Šroubek či nákladového nádraží Žižkov do jednoho z nejodrbanějších míst Prahy – na holešovické výstaviště. Z poloviny vyhořelé, nahrazené stanem, se stánkovými prodejci, bezdomovci, odpornou asfaltovou plochou a nulovým konceptem. Místo vhodné pro konání veletrhu práce, nikoliv přehlídky umění. Uvnitř každý, koho samotná lokace neodradila, dostal, jakoby to jen bylo možné, ještě studenější sprchu. Nevkusné prezentace stále se opakujících firem právě ve stylu veletrhů, nulový koncept, již několikátým rokem stále ty stejné předměty. Lidé bez zájmu, jako na většině veletrhů vystavovatelem najmutí lidé zírající do mobilů a o návštěvníky nejevící zájem. Designblok se zmítal v takřka smrtelných křečích, na které žádné spasmolytikum nezabíralo. To trvalo neskutečné tři roky, po které jsem na výstavu pokaždé šel naposledy. Nicméně i letos jsem jí dal, s vědomím, že zklamanější odejít nemohu, šanci. A neprohloupil jsem.

WP_20171026_13_28_24_Pro

Inu s věkem i Designblok došel rozumu. Našel potřebnou rovnováhu mezi designem a byznysem. Udělil rozumnou míru mezi studia, firmy, malé designéry i nadšence, jako jsme my. Svou troškou do mlýna přispěli i sami vystavovatelé, kteří, byť mnozí opakují stále stejné produkty již několikátým rokem, dostali nápad udělat výtvarně vkusnou expozici a ne jen prezentaci jako na veletrh. Jak originální na výstavě designu, nicméně toto nebývalo pravidlem. Můžeme tedy tuto samozřejmost s jásotem přivítat. Každý, kdo zde dostal prostor, si jej zasloužil nejen tím, co vystavoval, ale také jak celou prezentaci pojal. Ať už mluvíme o klasikách jako BOMMA, TON, nebo LAVMI, každý z nich se opravdu zamyslel a nápad dotáhl ke krásnému, výtvarnému cíli, v němž místo konfet padají obdivná slova návštěvníků i komentátorů.
Bolestivým faktem zůstává členění výstavy a absolutně nevyhovující prostor, který spíš než kvalitní zážitek vyvolává dojem nevkusně dimenzovaných stánků prodejců zájezdů či poboček úřadu práce.

WP_20171026_13_14_37_Pro

Za sebe musím vyzdvihnout studentskou práci Tomáše Rejmona, jehož startup na nádherné závodničky rozhodně podpořím. Zaujali mne také prvovystavovatelé – firma Situs s velice drahým, ale naprosto dokonalým nábytkem a firma Betone, která svým inovativním stylem, kdy ocelové výztuže nahradila karbonovou textilií, dokáže vytvářet překrásné organické tvary. V neposlední řadě vyzdvihnu prezentaci firmy NANOVO, která zrenovovala unikátní svítidlo Jawa z Kulturního domu v Týnci nad Vltavou, a toto se jala prodávat. Škoda, že sklo nahradil plast, čímž celé umělecké dílo přišlo o punc výjimečnosti a ztratilo smysl za něj platit 175 000 Kč.

WP_20171026_12_38_20_Pro

Designblok se letost začal uzdravovat. Opět o rok zestárnul, zmoudřel a musíme doufat, že mu plnoletost nestoupne do hlavy. Volební právo, řidičský průkaz, to vše může dostat naši oblíbenou výstavu do pěkně ošemetných situací. Tak snad se v dalších letech se nenabourá. Protože dlouhou léčbu po již tak předlouhém pubertálním období by nemusel přežít ani on a hlavně ani my, návštěvníci.

WP_20171026_13_40_03_Pro

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s