Horečka manilské noci

V Manile bych se dobrovolně nikdy nezastavil. Představoval jsem si ji jako trochu modernější asijské Nairobi s nedýchatelným vzduchem, neskutečnou vlhkostí a odpadky na každém kroku. Názor, byť zaujatý a krátkou dobou pobytu zkreslený, mě donutily utvořit až aerolinky Philippine Airlines, které mi změnily zpáteční let z Austrálie a umožnily tak podívat se na místo, které už (snad) nikdy neuvidím.

Pokud jste zodpovědní cestovatelé, před každou cestou do neznámé destinace se podíváte na stránky mzv.cz, abyste si ověřili aktuální bezpečnostní situaci. Pravda, povětšinou jsou informace zde uvedené až krajního rázu (viz kontaktní uspávadla na vizitkách v JAR), nicméně vždy je lepší být připraven, než-li zaskočen. Učiníte-li takto i v případě Filipín, začnete se bát. Dostane se vám pocitu, že pokud nebudete uneseni „kriminální islamistickou teroristickou skupinou Abu Sayyaf“, nestanete se obětí bombového útoku, drogových čistek současné vládní garnitury nebo vydírání transsexuální prostitutkou, musíte přinejmenším narazit na přírodní katastrofu v podobě tsunami, zemětřesení, výbuchu sopky, nebo alespoň nějakého toho tajfunu. Celý tento výčet možných zážitků, které byste si asi z Filipín odvézt nechtěli, nepůsobí zrovna jako reklama na pozemský ráj. S podobnými, byť ne až tak vyhraněnými představami jsem mířil do Manily také já. A možná právě díky očekávání nejhoršího jsem byl příjemně překvapen.

WP_20171207_08_01_13_Pro

V úvodu jsem zmínil keňské Nairobi. Právě tuto zchudlou metropoli (obyvatelé by nesouhlasili) jsem po celou dobu viděl v pozadí Manily. V jiné zeměpisné šířce, historických i kulturních podmínkách, s několikanásobně rozdílnými počty obyvatel i hustotou zalidnění, přesto vzájemně podobné. Rychle rostoucí město nezvládá nárůst dopravy, kriminalitu se snaží, více či méně úspěšně, krotit všemi dostupnými prostředky a mrakodrapy vyrůstají ze země až nepochopitelnou rychlostí. Ve všech bodech samozřejmě asijské velkoměsto předčí to africké, nicméně nelze si nevšimnout těch paralel. V Africe, když jsme jako mzungové, bílí, vyšli na ulici, budilo to jen minimální rozruch. Věděla o nás tajná policie, která operovala na ulicích a procházet tak místními tržišti bylo mnohem bezpečnější, než jsme čekali. Také v Manile jsem čekal chaos, nicméně strážníci, každý se samopalem v běloskvoucí uniformě, stojící každých pár set metrů vás nenechají na pochybách. Na bezpečnost se zde dohlíží neskutečnou mírou, při vstupu do každého veřejného prostoru, jako je letiště, nebo nákupní centrum, projdete více či méně důkladnou prohlídkou. A to jsem se pohyboval ve čtvrtích, kde na cizince nenarazíte a mé světlé vlasy v davu Filipínců přímo zářily.

Všichni hovoří plynně anglicky, jsou milí a usměvaví. Problémem je zmíněná doprava, nedaleko za ní také ovzduší. Nejde o vlhkost, ale o zplodiny z nikdy neřídnoucích silnic narůstající v šedavá oblaka smogu, který při spojení s vlhkostí přeroste v mlhu hustší, než byla ta Rákosníčkova. Troubení a hvizd píšťalek je slyšet nepřetržitě i ve tři ráno. Infrastruktura je zastaralá, pro oko turisty alespoň trochu vylepšená silnicí Skyway, což je prostý most překlenující ucpané ulice na cestě z letiště do centra. Stojí 35 filipínských pesos (asi 17 korun) a je zcela prázdný.

Co však Filipíny nejvíce dusí je současná vláda. Od nástupu prezidenta Duterteho v červnu 2016 se zemí šíří strach. Administrativa nového prezidenta, který již jako starosta Davao City bojoval proti drogovým kartelům, postupuje tvrdými represivními kroky vůči obyvatelům vinným či nevinným v drogovém dealerství. Od nástupu Duterteho v zemi zahynulo přes 8000 osob, jejichž likvidaci mají dle lidskoprávních organizací na svědomí policejní složky. Ty střílí především při zatýkání osoby bránící se zatčení s odůvodněním, že kdo nic neskrývá, nemá proč se bránit. V poslední době však na povrch vyplynuly utajované skutečnosti v podobě podzemních vězení, ve kterých příslušníci policie zadržují rukojmí a tyto vydávají příbuzným za vysoká výkupné. To vše bez obvinění, záznamů. Oficiální věznice jsou více než šestinásobně přeplněny a prezident tak díky své krkavé bilanci za pouhý první rok vlády dosáhl v tažení proti drogám v rukách prodejců i obyčejných uživatelů neskutečného prvenství, kdy překonal filipínského diktátora Ferdinanda Marcose, který v zemi autoritářsky vládl mezi lety 1972 a 1981, jak zmiňuje americký magazín Newsweek. Nicméně dnešní bilance není konečná jen z hlediska zbraní. Jelikož vláda zrušila také podporu narkomanů a brání i neziskovým organizacím v distribuci sterilních jehel, vzrostl počet HIV infikovaných v zemi k astronomickým hodnotám. Jen během prvního roku po zrušení vládního programu se v Cebu vyšplhal počet HIV pozitivních z jednoho procenta na padesát tři. V budoucnosti se navíc vláda bude muset nejen vyrovnat se zdravotním stavem obyvatel, ale také vzrůstající hrozbou islamistů, jejichž radikální buňky jim vyrůstají přímo před očima.

Filipíny jsou rozpolcené. Na jednu stranu se snaží prezentovat jako ráj na zemi s tisícovkami ostrovů, na stranu druhou jsou místní ulice ve válce. Vláda se jako tažný kůň s klapkami na očích snaží dosáhnout svého vysněného cíle v podobě čistých ulic, nicméně u tohoto nelítostného tažení zapomíná na vlastní lid. A to se jí může v budoucnu šeredně vymstít. Nárůst radikálního islamismu, který již několikrát také zde udeřil, nízká míra zdravotní péče o nemocné, nemluvě o prevenci. To vše ovlivní důležitou složku hospodářství, cestovní ruch. Ten tvoří 8% místní ekonomiky a zaměstnává přes 10% obyvatel. Náklady na zdravotní péči obyvatelstva porostou a pro jednoho z asijských tygrů, jehož ekonomika je v Asii v první desítce nejrychleji rostoucích hospodářství, může nedostatek pracovní síly znamenat skutečný problém. Dojde k vytvoření bohatých center a chudinských periferií zamořených nemocemi a neexistující životní úrovní.

Zvládnou tuto prohlubující se propast mezi chudými a bohatými, mezi mocnými a obyčejnými lidmi Filipíny překlenout? Dokáží udržet křehkou stabilitu, která drží na posledním vlásku a nesklouznou k nekontrolovatelnému násilí? To vše je otázka let budoucích, však rozhodnutí činěná dnes jsou ta zásadní, která o osudu země rozhodnou. A činí tak i v tuto chvíli, s krátkodobým výhledem o osudech, které se odehrají za dlouhé roky.

MNL - SYD (3)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s