Grampiany

Pokud bych si měl z australského státu Victoria vybrat místo, kam bych se rád vrátil, budou to Grampiany. Hory, které se znenadání vynoří ze země po třech hodinách jízdy z Melbourne na východ. Ve vyprahlé australské buši jako tepající zelené srdce s tím největším možným důrazem na kontrast.

Národní park Grampians byl zdrojem konfliktů již od samého vzniku a je takovým pomníkem dnes již téměř vymizelých původních obyvatel, aboriginců. Ti toto pohoří ve svém jazyce pojmenovali Gariwerd, nicméně při vzniku parku mu přisoudil místní guvernér Sir Thomas Mitchell evropský název podle Grampian Mountain ve svém rodném Skotsku. A přestože později došlo k právnímu narovnání obou pojmenování, jeden z mnoha šrámů zasazených původním obyvatelům již smazat z historie nelze.

Grampiany samy o sobě nejsou z těch pohoří, jejichž konec nelze z vrcholků zřít. Ať už z nejvyšší hory, tak i při nízkém přeletu vám dávají tušit, kam až sahá jejich hranice. K tomu bravurně využívají již zmíněný kontrast s vyprahlou nížinou v okolí. I přes svou nevelkou rozlohu (na australské poměry) pouhých 1672 kilometrů čtverečných nabízí nesčetná vyžití od pěších túr přes horská kola až po degustační programy vinařství.

Dorazíte-li, podobně jako já, do oblasti v pozdní odpoledne, není krásnější místo k protažení se po několikahodinové jízdě a shlédnutí západu slunce než z nejvyšší hory Grampian Mount William. Projedete vstupní branou Halls Gap a kolem jezera Lake Bellfield, za kterým přesně 4 km zahnete doleva neznačenou klikatou silnicí k tomuto klenotu. A byť by se z počtu recenzí webu Tripadvisor daly předpokládat davy, vězte, že právě zde jsem si užil jedinečný západ slunce, dlouhý, posledními paprsky zalévající celé pohoří, úplně sám. Pouze s anténami pozemní radiostanice řízení letového provozu, které protínaly sílící vítr. Právě toto je místo, které mi z celé Viktorie učarovalo nejvíce. A nebýt Modrých hor, pak i z celé Austrálie. Kouzlo západu tkví ve skutečnosti, že slunce se sklání k obzoru na opačném konci pohoří, než na kterém je umístěn Mount William. A právě toto místo vás nabije další energií na příští den strávený ve výhni kontinentální Austrálie.

Nikdy jsem přesně nerozuměl doporučením zahraničních turistů, kteří pro důkladné poznání určitého místa doporučují týden, zatímco mi stačí jedno odpoledne a vidím toho více než oni. Pravdou zůstává, že mám rád program nabitý od rána až po západ slunce, spočítaný na minuty. A také dnešek, další den v Grampianech, nebude výjimkou.
Jako první, po průjezdu již zmíněným Halls Gap, nesmíme minout Wonderland Carpark, ze kterého vede stezka na vrcholek Pinnacle. K jeho dosažení lze zvolit dvě cesty, vřele však doporučuji náročnější, avšak krásnější stezku místním „malým“ Grand Canyonem a kolem vodopádů Bridal Veil Falls. Zvláště v letních měsících se připravte na počasí ničím se nelišící od skutečného Grand Canyonu ve Spojených státech. Teploty mohou dosahovat až nad 45°C a povětšinou se jde po slunci a kamenech. Zde je nasnadě další upozornění, a to na vyhřívající se plazy. Po dvou a půl kilometrech vám pak bude odměnou jedinečný výhled ze skalních říms do údolí a na nejvyšší vrchol pohoří, ze kterého jste se včera kochali tím neskutečně krásným západem.

Dá se říci, že po tomto výletu vás již žádné výkony nečekají. Taky komu by se v těch vedrech chtělo? Navíc žádný z několikadenních trailů, které jsou k dispozici, nenabídne zcela odlišnou krajinu, výhledy či zážitky, kterých můžete dosáhnout také na následujících stanovištích. Užijete si opět pravou americkou turistiku v podobě přejíždění od parkoviště k parkovišti s více méně krátkými vycházkami. Užší asfaltová cesta nás dovede k Boroka Lookout,

Grampians - Reeds Lookout (1).JPG

… o několik kilometrů dál na Reeds Lookout, odkud vede také krátká stezka Balconies s výhledy do údolí v srdci Grampian.

Na závěr pak nesmíme minout Mackenzie Falls. Cestička klesá hluboko od horního toku až k tůním pod jedním z nejvyšších vodopádů ve Victorii. Byť koupání jest dle značek zakázáno, najdou se tací, kteří si v poledním parnu nenechají ledovou koupel ujít.

Pro ty méně dobrodružné se nabízí alternativa v podobě Venus Baths, místní velké atrakci v podobě lagun určených ke koupání. Nečekejte však žádné legendární koupání jako v Saturnii, spíše rozlehlý potok a mnoho dětí lačných po osvěžení. Ty nejkonzervativnější potěší možnost veřejného koupaliště, nicméně i zde se musí mít Evropan na pozoru. Podobně jako ve Spojených státech, také Austrálie je zasažena americkou úrovní hygienických standardů zcela nevyhovujících normám Evropské unie. Sprchy nefungující a voda v bazénu je špinavá takovým způsobem, že získala až mléčnou barvu a jemný zápach. Nicméně i toto koupání přijde vhod v místních extrémních teplotách.

A právě takovýto dojem si z Grampian odvážím. Pocit spatření krásného pohoří, které mne v mnoha chvílích a pohledech uchvátilo, však nezanechalo ve mně natolik hluboký pocit jako Modré hory či snad Skalisté na západě Kanady. Pohoří, které mne bavilo, však jen po krátkou dobu a s jediným bodem hodným zopakování, tedy západem slunce z vrcholku Mount Wellington.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s