Jak se projíst Paříží

Macrons, croissants, Saint-Honoré, éclairs. Ale také mnoho dalších nejen cukrářských skvostů skýtá Meka světového cukrářství Paříž. A byť město samotné jsem navštívil již několikrát, dnes jsme se rozhodl projít jej se zcela jiným záměrem, čistě gastronomickým. S několika tipy jsem se vydal do ulic pařížských obvodů a zkoušel, co jen jsou schopny chuťové pohárky zachytit a chorda tympani, nervus glossopharyngeus a nervus vagus do mozku donést.

Putování po pařížských cukrárnách nešlo začít v jiném podniku než ve slavné Angelina. Cukrárna otevřená v roce 1903 na Rue de Rivoli přímo proti zahradám Louvru, kterou navštěvovala už Audrey Hepburn nebo Coco Chanel, je známá především svou horkou čokoládou a dezertem Mont Blanc. A ačkoliv nablýskané výlohy a přítomnost na předních příčkách průvodců zaručuje stálý příliv zákazníků, nemohu si odpustit kritiku vedení, které jakoby usnulo na vavřínech dědictví slavného jména. Jako majitel bych se styděl. Oprýskaný interiér, koberec tak nechutný, jak jen je to ve Francii možné a obsluha lačná pouze účtu, který doručí na stůl ještě před samotným dezertem. To vše vám k oschlým dezertům bez nápadu chuti nepřidá, však přiznat musím, že čokoláda je prostě božská a hádal bych se, zda-li jsem kdy pil lepší. Otázkou tak zůstane, jestli ta tisíci koruna za šálek dobré čokolády opravdu stála.

Zcela odlišný styl cukrářského řemesla než klasická Angelina představuje japonská moderní cukrárna Sadaharu Aoki. Místo, kde se Sadaharu Aokimu podařilo perfektně vyvážit francouzskou tradici s japonskými ingrediencemi. Hned na pěti místech Paříže tak máte možnost ochutnat éclaire s matcha nebo macrons s příchutí wasabi. Obé stojí za vyzkoušení a okořenit si jimi můžete také cestu v Japonsku, i zde totiž Aoki nabízí své umění jako svěží vítr moderní gastronomie.

Od extravagance zpátky ke klasice, i když stále v moderním pojetí. Yann Couvreur elegantně kombinuje chutě a tvary a spolu se svým všudypřítomným maskotem, liškou, dává vzniknout pečivu a dezertům tradičním i zcela novým, vždy však se šarmem a dokonalou skladbou chutí. Jaké štěstí, že právě tento cukrář, spolu s kolegy jako Michalak, se rozhodl vystoupit ze stínu luxusních hotelů a prezentovat vlastní podnik, který se rychle dostává pod kůži i samotným Pařížanům.

Pokud nemáte na obcházení zmíněných podniků čas a přesto byste rádi okusili jejich umění, příležitost nabízí chrám všech nakupujících Galeries Lafayette, konkrétně její malý sourozenec Lafayette Gourmet. Zde na jednom místě projdete napříč celou Paříží. Od cukrářů a makronkářů přes obchůdky s kořením, čaji či nejrůznější delikatesy až po luxusní supermarket, ve kterém se, s ohledem na finanční možnosti, vyřádí každý gurmán do sytosti. Za sebe doporučuji hořčice Edmond Fallot či některý z nepřeberného množství sýrů čerstvého úseku.

Mylné by bylo domnívat se, že pouze nablýskané výlohy nabízejí ty pravé kulinářské zážitky. Jen stěží uděláte chybu, pokud v zapadlé ulici vejdete do krámku s opadanými obklady a oprýskanou výlohou a objednáte si třeba náš oblíbený pain au chocolat et aux amandes. Třeba právě v tomto zapomenutém chrámu sladkostí a pečiva narazíte na vrchol svého francouzského putování! Boulangerií a patisserií je po celé Francii nepočítaně a zpovykají si vás zde natolik, že české verze jejich pečiva do smrti zavrhnete.

Avšak nejen sladkostmi je člověk živ. Pokud zvládnete alespoň základní komunikaci ve francouzštině, rozhodně nevynechejte oběd či večeři. Nabídka Plat du jour, obdoba českých poledních menu, je k dostání v intervalu 10 – 20 eur a rozhodně vás nezklame. Jeden příklad za všechny – restaurace Le Rostand naproti Jardin de Luxembourg a jejich nabídka s plátky uzeného lososa a kaviárem za 16 eur.

K francouzské kuchyni není třeba nic dodávat. Jen ochutnávat a v tomto vám žádný článek na světě nepomůže. A když už ve Francii budete, nezapomeňte si jí kousek přivézt domů. Každému snad musí ukápnout slza při pohledu na jejich nabídku zeleniny, masa, sýrů či čerstvých ryb. Zvlášť když vzpomenete, co vás na druhý den čeká v českých obchodech. A pokud nechcete vozit, tak jako já, zavazadla do Paříže prázdná a zpátky naditá k prasknutí, alespoň si přibalte pár balení sušenek Petit écolier, těmi se stesk po Francii zahání přeci jen o něco snáz.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s