Recenze: Café Perfect Day

Že Dejvičané ostřížím zrakem sledují každý nový kavárenský podnik, snažící se držet alespoň nějaký standard, je zřejmé. Jejich akutní absenci v této solventní a lidnaté městské části Prahy lze doložit ve švech praskajícím Café Záhorský, nebo, byť trochu z jiného světa i doby, Ovocným Světozorem. Rovněž nově otevřenou kavárnu Perfect Day vzali obyvatelé velmi rychle na vědomí a chodit do ní by možná mohlo být i příjemné. Však pro návštěvu první musíte najít důvod a krom hledání místa pro schůzku se jich jaksi nedostává.
Na první pohled vypadá vše v pořádku, rádoby luxusní koncept v severském stylu se snaží působit útulně i exkluzivně, však pokulhává už v té první a nejzásadnější věci, a tou jsou místa k sezení. Prostor je naprosto nesmyslně roztříštěn stolečky různých výšek, však největším problémem je rozmístění. Interiérového architekta zjevně nenapadlo, že lidé se nejdou do kavárny běžně družit s ostatními, nýbrž sami se svým protějškem. Obrovský volný plac vprostřed a hromada stolků natěsnaných u zdi či v rohu, kde slyšíte každé slovo obchodního či intimního rozhovoru, je zkrátka nešťastný. Jako by to nestačilo, rozhodl se básník doprostřed této optické pustiny postavit ostrov, a to rovnou na vysokých židlích, aby jak se patří podtrhl necelistvost a chaotičnost celku. Samozřejmě opět v podání dlouhého stolu, tedy pro soukromá setkání rovněž nepoužitelné. Nenaplněnost plochy kavárny je takřka k pláči, o to víc se lze podivit nad myšlenkami majitele, který takovéto rozmístění posvětil.
Však nebuďme kritičtí přespříliš. Lounge style severského typu je velmi vkusný, světlo podbízivé, tmavé barvy nabádají ke komfortu oka i duše a nebýt nesmyslného členění, snad by šlo za takovýto prostor i pochválit.

Poněkud zarážející je otevírací doba, kdy se kavárna drží zažitého standardu „zavíráme s Večerníčkem“. Jenže toto možná funguje na vesnici v Horní Dolní, nelze přeci kavárnu zavřít v sedm večer, kdy se mnozí teprve dostávají z práce k volnému času. Velkoměsto si žádá provoz kaváren až do pozdních nočních hodin, v takové Paříži budete i po půlnoci v jednom kole. Škoda, že ani nově otevřený podnik toto neumí reflektovat.

Pokud už jsme tedy vytvořili partu o více lidech, nechtěli vést soukromé hovory prozrazující obchodní tajemství, sladili se na čtvrtou hodinu a dostavili se s očekáváními do kavárny, dostane se nám v Café Perfect Day opravdu perfektních služeb, které učiní náš den jedinečným? Stěží.
Ponejprv, ještě, než nahlédnete do tristního lístku, zeptejte se obsluhy, jakou mají kávu a od koho. Roztomilý klučík, který se rád a pořád usmívá, bude muset vážit tři cesty k baru, aby vám podal informaci, kterou má vylovit z hlavy. Však možná toto mělo být varováním, neb káva nevalné palety chutí je přímo odpuzující v provedení dnes tolik populárního flat white. Pokud bych se někdy v domácích podmínkách jen přiblížil tragikomedii odporně ušlehané pěny plácnuté na vodnaté espresso, raději bych přestal pít kávu úplně. V kavárně mají docílit perfekcionismu, na který já ani se špičkovým Catlerem však bez barmanského kurzu nemohu ani pomýšlet.
Když už s nechutí odložíte šálek něčeho, co zde nazývají kávou, a na čem mezitím rádoby pěna zcela opadla, možná dostanete chuť na něco dobrého. Konečně to se od kavárny také očekává. Překvapivě slušné snídaně za ještě slušnější (na jejich poměry) ceny jsou k mání, však sáhnete-li po dortu, nechť vám ruka upadne. O cukrařině alespoň lehké úrovně si zde mohou nechat zdát v nejdivočejších snech. Upatlané dorty skvící se v nasvícené vitríně pouze dokreslují tragédii, které se tato kavárna po vzoru české cukrařiny dopouští. Jak neskutečně promarněná šance na podnik světové úrovně v srdci diplomatické části Prahy! A tak, místo fantastických minimalistických francouzských dezertů s yuzu, mučenkou či ganache, které naší zemi tak ukrutně chybějí, zmítáme se stále v kleci medovníků a red velvet. Český zákazník zkrátka dlabe dorty a je mu jedno jak chutnají, vypadají a co obsahují. Však na hnusný větrník za pořádně osolenou cenu může zajít do Myšáka, a třeba si tam znechutit den i nějakým dalším dortem.
Nové cukrárny mají téměř povinnost nabídnout nové obzory. Že zde je neskutečné prázdno v oblasti špičkové cukrařiny světové úrovně, kterou dělá maximálně tak Ryanyy, je všem sladkomilům známo. Však mezeru na trhu majitelé nově vznikajících podniků zaplnit neumí.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s